Accueil - Home  
Organe de presse  
         
 
IndexNews
 
    HOME
Change language
Français
English
Italiano
 
Droit Fondamental
... partners, photos, videos FR - EN - NE - IT
Dossiers - Cartelle
Qui sommes ?
Communiqué de presse
Procédure UE de la torture en prison Council of Europe, partner of acrime against humanity for petrol
40.000 bambini ceceni, uccisi per rubare il loro petrolio

Rada Evropy se stává spolupachatelem zločinů proti lidskosti. Kvůli ropě

Jacqueline de Croÿ – 4. června 2011, přeloženo, upraveno a zkráceno z [VO]

Po vyhlazení 63% z 5 milionů Čečenců během dvou století Rada Evropy povzbuzuje své členy, aby se podíleli na tomto unikátním vyhlazovacím procesu, a excesy mučení v evropských věznicích považuje za demokratické postupy.

25. ledna 1996, během války v Čečensku, chyběl jediný hlas (třeba ten, který se zdržel hlasování), aby nebylo dosaženo dvoutřetinové většiny potřebné k přijetí Ruska do Rady Evropy. Socialističtí poslanci byli pro členství Moskvy v Radě, zatímco konzervativci a křesťanští demokraté byli "rozděleni"; podle deníku Libération: 164 hlasů pro, 35 hlasů proti, 15 se zdrželo hlasování a 35 poslanců chybělo. Mírová dohoda, která měla být nabídnuta Radou Evropy Čečencům, byla iniciována právě Čečenci. Rusové ji pouze podepsali, 31. srpna 1996 - sedm měsíců poté co se EU připojila k zločinům proti lidskosti. V roce 1999 se Rusové do Čečenska vrátili, zaštítěni demokratickými principy, podle kterých ten, kdo nesdílí jejich výhody získané ropou, je terorista.

Konflikt mezi Ruskem a Čečenskem se datuje od šestnáctého století, kdy se car Ivan Hrozný oženil s kavkazskou princeznou Marií Temrjukovnou. Objevil národy Kavkazu, vyhnané ze svých domovů perskými náboženskými výboji, a pokusil se je připojit k Rusku. Čečenci, původně řečtí občané tureckého města Frygia, založili svůj stát poté, co dali svobodu svým otrokům. Nedokázali přijmout myšlenku otrokářského způsobu vládnutí a ovládání. Carové je chtěli porazit za každou cenu. Tato snaha vyvrcholila vyvražděním poloviny obyvatelstva v devatenáctém století. Rusové toto období ve svých dějinách nazývají "pacifikací Kavkazu".

Masakry ve dvacátém století byly motivovány zvláště ropou, k utišení špatného svědomí byly konstruovány vylhané pomluvy, i to, že jsou to Rusové a Evropané, kdo sdílejí stejné hodnoty. Stalin zavraždil 200.000 Čečenců, Jelcin dalších 100.000. Putin vyvraždili 170.000 a 200.000 dalších "zmizelo" během posledních dvou válek, tak, jak to bylo vhod ruské generalitě. Zbylo pouze 1.836.000 Čečenců, z nichž 30% uprchlo před perzekucí. Dvojnásobný počet těch, kteří přežili, jsou mrtví a pohřešovaní - a zjistíte, že jsme se podíleli na vyhlazení 75% z 5 miliónů lidí během dvou století. Jsme sponzory těchto vražd, protože jsme kupovali ropu, která jim byla ukradena. My jsme vrazi jejich dědiců: 70% čečenských děti trpí tuberkulózou. Zbylo jich tak málo, protože jejich ropa musí zajistit co nejvyšší životní úroveň jinde ve světě.

V současné době je 25.000 čečenských veteránů vězněných ve věznicích Rusku; podíl zadržených je dvacetkrát vyšší, než je standard EU. Muži mají naději, že se dožijí o dvanáct let méně, než ženy, což potvrzuje to, že v ruských věznicích pokračuje jejich zabíjení.

Svědectví ukazují, že kryjeme zločiny během nevídaných postupů při vyhlazování obyvatel. Ruské speciální komando zatýká muže dost starého na to, aby bojoval proti genocidě. Dovlečou ho do Moskvy, kde mu nasadí kapuci a zmlátí ho pažbami pistolí. Pak ho odvezou do Vladikavkazu, hlavního města Osetie. Místní "vyšetřovatel" mu hlavu znovu obalí kapucí, smýká s ním, vyhrožuje mu a uráží ho v přítomnosti soudního úředníka. Odvlečou ho do kanceláře. Je mu sděleno obvinění, a že se musí přiznat. Během vyšetřování získají jména a data narození příslušníků celé jeho rodiny. Vysvětlují mu, jaké problémy jeho rodina bude mít, pokud nepodepíše doznání.

Pak mu ukazují fotografie politických uprchlíků, které jim před měsícem předalo ruské velvyslanectví v zemi, kde tito uprchlíci hledali útočiště. Tvrdí mu, že jsou to jeho spoluviníci v ohavném zločinu. On je svázaný v křesle, tváří před kamerou, která vše natáčí. Pět členů speciálního komanda se změní na „mlátičky“, bijí ho pěstmi, kopou nohama, dávají mu elektrické šoky, vysmívají se mu, urážejí ho a jeho rodinu. Celou noc; dokud nepodepíše.

O tři měsíce později je politický uprchlík v zahraničí zatčen a uvězněn v zemi, která připravuje zamítnutí jeho žádosti. Oficiální verze, podporovaná ruskými velvyslanci, ujišťuje, že čečenští uprchlíci jsou "ekonomičtí uprchlíci" (vlastníci ropných vrtů) a že většina v Čečensku "chce ruský protektorát" (přeloženo – chce si nechat ukrást ropu).

Bití čečenského studenta ve slovenském vězení je v souladu s právním postupem.

Tabassage d'un étudiant en droit tchétchène dans une prison slovaque, selon la procédure

 

Belgické a slovenské postupy zahrnují pravidelné výprasky odůvodňované špatným chováním, protože demokratické právní předpisy údajně stanovují, že vězeňská samovazba vlastně znamená totéž, co mučení. Organizace dotované EU, jejichž náplní je boj proti mučení ale tvrdí, že nemohou zasahovat do "vnitřních záležitostí suverénních států."

S hrůzou zjišťujeme, že Evropský soud pro lidská práva je odpovědný za liknavost soudců, kteří přispívají ke snižování obyvatel Čečenska. Žádosti jsou předloženy na základě článku 39, který stanoví líčení soudu v ten samý den, kdy žádost dorazí. Nicméně, soud proběhne s dostatečným zpožděním, aby pak legalizoval deportaci s odůvodněním, že chování členů Rady Evropy by přece nemohlo být v rozporu s mezinárodními právními akty, ke kterým se zavázali.

Ali Ibragimov a Anzor Chentiev poslali soudu pro lidská práva svou žádost 10. dubna, a 30. října 2008 byla jejich deportace k tvůrcům genocidy posouzena jako oprávněná. Utekli před masakrem v Katyr Jurtu, který se odehrál, 4. února 2001, tedy už pod patronátem Rady Evropy, protože Rusko bylo do Rady přijato pět let před tímto masakrem. Anzorovi bylo šestnáct, při bombardování přišel o oko. Alimu bylo dvacet dva a byl ve čtvrtém ročníku na právnické fakultě. Jeho bratr byl zabit. Jedna dívka žádala vojáky, aby nepálili těla mrtvých. Praštili ji přes krk a zapálili auto, ve kterém shořelo tělo Aliho bratra. Dívka přežila, ale přišla o hlasivky. Rusové je pak shromáždili do konvoje s bílými vlajkami. Aby jim zabránili v útěku do hor, konvoj zbombardovali. Těla tříset šedesáti tří civilistů se měla připravit k pohřbu. Není známo, kolik lidí uhořelo. Rusové přiznali pouze sto sedmdesát z nich, i to ukazuje, že rozsah těchto činů a náš podíl na těchto činech se raději podhodnocuje.

Slovenské orgány v lednu 206 předložily Aliho a Anzorovu fotografii na ruském velvyslanectví. Speciální komando v únoru spustilo akci. S pomocí svědectví Čečenců, kteří byli donuceni spolupracovat s ruskými trýzniteli, nalíčili na veterány past. Tragické pro ty, kterých se to týká, bohužel. Jeden z vyšetřovaných přišel o oko a utrpěl frakturu lebky, když že se příliš dlouho bránil takové svědectví podepsat. Lékařská zpráva uvádí, že tělo svědka bylo pokryté modřinami a mělo otevřenou ránu na zádech. V takovém stavu vyšetřovaný podepsal přiznání, že v červnu 2001 za pomoci Anzora a Aliho zabil dva ruské vojáky, ukradl jim mobilní telefony, peněženky a hodinky. Tito lidé zaslouží náš respekt. I ti, kteří trpěli kvůli svým podpisům, protože se dostali za mez své schopnosti odolat. Takoví byli hrdinové ve starověku. Oni jsou hrdiny dnes.

Evropský soud pro lidská práva neshledal za nutné stanovit Alimu a Anzorovi právníka. Hájila je Hana Demeterová, zakladatelka české nevládní organizace "Pomoz jednomu člověku". Jinak se nenašla jediná osoba či nevládní organizace, která by jim pomohla. Soudní senát, jemuž předsedal Nicolas Bratza, a dále jej tvořili soudci Lech Garlicki, Ljiljana Mijovicová, David Thor Björgvinsson Jan Sikuta, Paivi Hirvela Mihai Poalelungi a Clerk Lawrence Early 14. září 2010 stanovil, že vyhoštění Aliho a Anzora je právně podložené. Nicméně, protože už uplynulo osm let, není rozumné posuzovat události, ke kterým došlo v červnu 2001.

Ali a Anzor jsou na Slovensku více než pět let ve vězení, přestože úmluva o lidských právech umožňuje zadržovat je ve vězení dva roky. Strávili na samotce dobu delší, než trvala světová válka. Dozorce zlomil Alimu čelist, když ho v červnu loňského roku odváděl zpět na samovazbu. Protokoly uvádšjí, že incidenty na Slovensku a v Belgii proběhly v přítomnosti šesti dozorců – tento počet dozorců doporučují orgány EU Na Slovensku byl incident zaznamenán nekvalitní kamerou, která však pořizuje pouze fotografie v nepravidelných intervalech. Ze dne 31. června 2001 chybí tři minuty, ¨během nichž byla Alimu rozbita čelist. Záběry ukazují muže, který nenosí dozorčí uniformu, ale který byl iniciátorem bití, přičemž během pěti sekund další tři dozorci Aliho srazili a přidali se k bití.

Tzv. "postup zacházení s vězni, kteří napadli stráže" vyžaduje od ředitele věznice sledování situace a rovněž otvírání dveří za přítomnosti šesti stráží. Fotografie dokazují, že slovenský ředitel porušil nařízení, protože chybí písemné rozhodnutí k otevření dveří cely. Záběry ukazují vězně, který se klidně podrobuje proceduřepři vyvádění z cely dle řádu a proto nic nemůže ospravedlnit jeho rozbitou čelist. Alimu a Anzorovi jsou od května 2001 zakázány kontakty s jejich jediným zástupcem mimo vězení, bez udání důvodu.

Ali Atsaev, 45 let, čeká v České republice na vyhoštění 16 měsíců, za činy, které dle zákona nelze posuzovat v době, kdy je zavřený ve vězení. Je obviněn ze spoluviny na vraždě právníka Maximova v Moskvě v roce 2002, ačkoli předložil důkazy, že v tu dobu byl pak v Ufě, 1168 km daleko. České orgány také poslaly jejich fotografie ruskému speciálnímu komandu, a tak se řeší najednou případy tří Čečenců, kteří jsou několik let svévolně zadržováni. Rada Evropy jakoby netolerovala žádnou překážku při likvidaci čečenské společnosti.

"Co se děje v České republice, je velice vážné," řekla Hana, "ale to není tak špatné, jako v Belgii. Dokonce i na Slovensku už prosazujeme to, aby mohl být vězeň hospitalizován." To není v Belgii představitelné.
John Bok má povolení k návštěvě všech českých věznic. Pokud uvidí zneužití, bude se před jeho hněvem třást celá správa věznice. "Máme tu výhodu, že jsme zažili čtyřicet let komunismu. Nebylo by možné oklamat Čechy tak, jak jsou klamáni belgičtí občané," řekl.

V Belgii těsně unikl smrti dehydratací, podvýživou a neposkytováním zdravotní péče devětatřicetiletý velitel Arbi Zarmaev. Evropský soud se opět předvedl pozastavením nařízení ministra spravedlnosti, jenomže nezrušil toto rozhodnutí, které přibližuje Belgii k praktikám diktátorských režimů. Arbi dostal jen 5 týdnů přestávku, než se musel vrátit do vězení, aniž by jeho právník či nejbližší rodina obdrželi zdůvodnění. Není mu dovolen kontakt s vlastními dětmi, snad aby se zabránilo zachovávání jména jednoho z posledních velitelů, který přežil genocidu, a který je příkladem svou odvahou, stejně jako svými fyzickými a duševními vlastnostmi. Jeho nejbližší nevědí, kdy a v jakém stavu ho dostanou zpátky.

"Je to horší než v Rusku," opakují dva mladí belgičtí Čečenci. "Rusové nás zmlátili, vykonstruovali falešná obvinění a důkazy proti nám, vsadili nás do vězení, ale řečeno jednou větou - je to za námi. Nevězní nás déle. Policie v Ostende jim sdělila, že jejich identita byla prozrazena na ruské ambasádě. Mají za sebou útěk z Čečenska s rodiči, když jim bylo osm a čtrnáct let. Mají belgické občanství, tvrdě pracují a občané Belgie na ně mohou být pyšní. Co dělají jejich fotografie na ruské ambasádě?

Nenecháme nikomu v tichosti vyhladit naše Čečence, a vyhrajeme válku, i když nevíme, kdo z nás uvidí osvobozené Čečensko. V Ruské federaci žije 150 milionů Rusů a nejsou všichni tak šílení jako jejich politici, aby akceptovali prolévání krve čečenských dětí. Současný předseda Rady Evropy je Janos Martonyi, maďarský ministr zahraničních věcí. Co bude dělat: požádá ruskou mafii, aby mi vpálila kulku do hlavy?

_____

Fondation Princesses de Croÿ et Massimo Lancellotti - 10 Rue Faider - 1060 Bruxelles - Belgique - Droit de réponse: postmaster@droitfondamental.eu

Free counter and web stats